Fiat G.50 "Freccia" II.serie
Měřítko: 1/48
Výrobce: Flying Machines
Kamufláž:
Doplňky: barevné pásy firmy Eduard, masky Montex

HISTORIE
   Italské ministerstvo letectví se v dubnu 1935 rozhodlo modernizovat stíhací letectvo, založené tehdy na dvouplošnících, a vypsalo specifikace na samonosný celokovový jednoplošník, přednostně se čtrnáctiválcem Fiat A.74 RC-38 o 640/707 kW (870/960 k).
   Soutěže se účastnilo sedm firem, ale na letišti v Turínu se první objevil typ Fiat G.50 zkonstruovaný Ing. Giuseppem Gabrielim z pobočky Fiatu CMASA v Marine di Pisa. Názory ministerstva se neustále měnily co do účelu nové stíhačky - od lehce vyzbrojeného přepadového typu až po stíhací bombardér. Ing. Gabrieli projekty měnil, ale nakonec zůstal u univerzálního typu se dvěma kulomety Breda-SAFAT 12,7 mm se 150 náboji na zbraň.
   Protože podmínky požadovaly velmi dobrý výhled z kabiny, tvaroval hřbet trupu dosti vyklenutě s prostorným kabinovým krytem. U CMASA vznikly dva prototypy MM334 a MM335 - první vyzkoušel pilot De Briganti. Nebyl ani zvlášť nadšen, ani neshledal velké závady, takže stroj šel po menších úpravách do přejímacího centra v Guidonii. Tehdy již byla podepsána objednávka na 45 kusů.
   První G.50 byl vystavován na aerosalonu v Miláně v říjnu 1937, druhý mezitím havaroval. MM334 pak přešel do Guidonie, kde se střetl s typem Macchi C.200. Ten byl sice zalétán až 24.12. 1937, ale vykazoval vynikající obratnost, rychlost i aerodynamickou jemnost, takže ze soutěže vyšel vítězně, to znamená s objednávkou na 99 kusů.
   Osud G.50 to neovlivnilo, byl přijat pod jménem Freccia, zatímco C.200 byl Saetta - což oboje značí Šíp. Italské letectvo chtělo G.5O co nejrychleji ověřit v boji. Znamenalo to poslat je do Španělska, kde se ke konci chýlila občanská válka. V únoru 1939 odplulo 12 rozebraných strojů do Tarragony a po zemi se dostalo na letiště Reus, kde byly smontovány. Operovaly z letiště Escalona hlídkovými lety nad Madridem. Do bojů nezasáhly, protože ty záhy ustaly.
   Hodnocení bylo příznivé, kritizován byl překryt kabiny, jehož průhledný materiál Rodovetro trpěl otěrem, zkresloval výhled a také konstrukce překrytu nebyla spolehlivá při otevírání či při nouzovém odhozu. Výhrady byly i k systému zatahování podvozku a k příliš masivnímu vstupu vzduchu ke karburátoru, který při nouzovém přistání zničil motor.
   Úpravy se postupně uskutečňovaly na 5.letounu 1.série. Výsledkem bylo zavedení německého (švýcarského) Plexiglasu na bočních stranách jinak otevřené kabiny s profilovanou opěrkou hlavy, jiné bylo ovládání podvozku italským systémem Magnaghi (původně francouzský Messier) a vstup vzduchu se změnil na jednoduchý plechový.

   Technické údaje: Rozpětí 12,38m, délka 8,29m, výška 2,96m, max. rychlost 423 km/hod, dolet 1000 km.

   Výzbroj: dva kulomety ráže 12,7 mm

 

STAVBA
   
   průběh stavby si můžete prohlédnout zde

HOTOVÝ MODEL