IMAM (Romeo) Ro.57
Měřítko: 1/48

Výrobce: Special Hobby

Kamufláž: 97° Gruppo, Rome-Campini, červenec 1943
Doplňky: masky Montex

HISTORIE
   Počátkem roku 1939 vzlétl prototyp letounu Ro.57 zkonstruovaný firmou Industire Meccaniche e Aeronautiche Meridiinali (I.M.A.M). Veřejnosti byl poprvé představen v květnu 1939 během mezinárodního kongresu pořádaného pro letecké žurnalisty. Dvoumotorový záchytný stíhací letoun poháněný motory Fiat A 74 R.C.38 byl smíšené konstrukce s kovovým potahem trupu a překližkovým potahem křídla. Letoun byl však hodnocen jako velmi zranitelný v roli, stejně jako jeho výkony na roli stíhače nebyly dostatečné, zvláště stoupavost, takže došlo k přehodnocení konstrukce a letoun byl upraven pro operační nasazení v roli stíhacího-bombardovacího letounu. Takto upravená konstrukce byla označena jako Ro.57bis. Původně bylo objednáno 200 sériových kusů. Toto množství však bylo sníženo na 90 kusů, celkově však později bylo objednáno 60 kusů. Letouny byly operačně nasazeny v rámci 97° Gruppo v únoru 1943.

   Technické údaje: Rozpětí 12,50m, délka 8,80m, výška 2,90m, max. rychlost 500 km/hod, dolet 1200 km.

   Výzbroj: dva kulomety ráže 12,7 mm v přídi trupu, jedna puma o váze 500 kg pod trupem a dvě 250 kg pumy pod křídly.

STAVBA
   Stavebnice Romea Ro.57 je klasickým shortrunovým produktem firmy Special Hobby. Kdo by si však vybavil modely, které byly produkovány v počátku této firmy, bude asi překvapen. Velké díly, jako jsou např. poloviny křídla a trupu, jsou odstříknuty čistě, s minimem otřepů, s velmi čistým a ostrým do hloubky ztvárněným rytím. Oproti tomu jsou drobné díly charakteristické poměrně neostrými detaily, nevhodně umístěnými technologickými nálitky a přesazením forem. Tímto nešvarem rozhodně netrpí cca 30 resinových dílů, které jsou odlity čistě a bez bublinek. Čiré díly jsou produktem dílny firmy Eduard a jsou dostatečně tenké a čiré. Oproti tomu leptané díly nejsou produktem obrnické firmy a dle mých informací pocházejí z dílny firmy Extratech.
   Stavbu jsem zahájil v souladu s návodem a to sestavením kokpitu. Největším úskalím při jeho sestavování je pravděpodobně odstraňování přesazení forem na plastových dílech tj. trubková konstrukce tvořící základ kokpitu, na kterou se nalepují ovládací panely odlité z resinu a doplněné lepty. Sestavení kokpitu nepředstavuje problematickou část stavby, jen je třeba si vzhledem ke skutečnosti, že se vše lepí natupo, ohlídat celkovou geometrii. Základní zbarvení kokpitu jsem provedl odstínem Verde Anticorrosione, k jehož interpretaci jsem použil Gunze C312 zesvětlenou troškou světle šedé, pro ztvárnění jejího zestárnutí. Pro celkový dojem a zvýraznění detailů jsem použil standardní techniky jako wash a dry brush. Zvýraznění detailů lze s klidným svědomím zvýraznění udělat vice než je obvyklé , aby v poměrně uzavřeném prostoru pod uzavřeným překrytem bylo něco vidět.
   Po kompletaci kokpitu přijde na řadu jeho vsazení do polovin trupu. Zde doporučuji, dle známého přísloví o dvojím měření a jednom řezání, trochu trpělivosti při jeho instalaci na patřičné místo. Já jsem tuto část poněkud podcenil a výsledkem byl nepěkný schod vzniklý na spodní části trupu a tendence kokpitu se vychylovat vůči podélné ose. Za svou uspěchanost jsem byl odměněn schodem cca 0,5 mm vysokým.
   Současně s pracemi na kokpitu jsem pracoval na křídle. Sestavení polovin křídla s dvojicí resinů mezi jeho polovičky bylo bez problémů. Jen díly „sacáků“ (E5R a E5L) doporučuji v zadní části trošku zbrousit, aby nám neroztáhli profil křídla. Zde jsem se odchýlil od návodu a nepřikročil ke kompletaci celku trup-křídlo, ale začal pracovat na motorových gondolách, které představovali první náročnější zkoušku. Počítal jsem totiž s tím, že se bude tmelit a broušení bude zcela jistě pohodlnější na každé jedné polovině křídla. Všechny díly motorové gondoly se lepí natupo na předem určená místa, znázorněná rytím. Jako první na řadu přišly čtveřice dílů, představující základ pro budoucí přilepení podvozkových noh, které se následně ze stran zakryjí díly motorových gondol. Zde doporučuji tuto fázi neuspěchat a rozmyslet se, které díly přijdou na levou a které na pravou polovinu trupu, tato fáze stavby pro mě nebyla z návodu příliš jasná. Kolega, stavějící tutéž stavebnici motorové gondoly přilepil obráceně a byl nucen je utrhnout a přilepit znovu !!!
   Po vytmelení motorových gondol, jsem pokračoval se sestavením resinových motorů a jejich nalepení ke křídlům a instalací cowlingů, čímž byly poloviny křídel hotovy. Resinové motory Fiat A 74 vypadají po sestavení velmi pěkně, ale překvapení nastane, když se pokusíme na křídla nalepit jejich kryty. Motory se do cowlingů prostě nevejdou a tak je nutné vytáhnout frézu a oba resinové kryty zevnitř vyfrézovat a ztenčit. Zde mástrař asi poněkud proměřil. Přestože ale cowlingy vypadají tence, je zevnitř ještě dostatek materiálu k odbroušení.
   Nyní přichází jedna ze dvou nejožehavějších fází stavby Romea a to kompletace trupu a křídla. Styčné plochy jsou tvořeny jen (hranou holní a dolní poloviny křídla) horní a dolní polovinou a k trupu mají být přilepeny NATUPO !!!. Je zřejmé, že takovýto spoj by dlouho nevydržel a tak jsem do každé poloviny křídla vyrobil falešné „žebro“, které jedna celý profil křídla zpevní, abychom spoj nepromáčkli při následném broušení a zároveň umožní instalaci kolíků pro jejich přilepení k trupu. Bez této úpravy by byl celý spoj velmi křehký a asi bych některou polovinu křídla dříve či později ulomil. Rovněž při lepení VOP doporučuji nelepit je natupo a navrtat si do každé poloviny díly a nalepit kolíčky po vzoru klasických stavebnic.
   Po slepení polovin křídla nastal čas k nalepení pumových závěsníků, brzdících klapek a dalších drobných dílů na spodek letadla. Po nalepení všech těchto „nezbytností“, které jsem hodlal barvit společně se zbytkem, jsem přilepil překryt kokpitu a vyfrézoval na čumáku trupu dva otvory pro umístění dvojice kulometů (jsou naznačeny pouze rytím). Kokpit mi nesedl zcela přesně a muselo se opět tmelit. Zde si nejsem jist, kde byla chyba. Kolegovi rovněž kokpit neseděl, ale když po jeho náhodném zničení obdržel od výrobce náhradní, pasoval dobře.
   Nastal čas na standardní nástřik Surfacerem 1000 a několik koleček opakovaného broušení, dotmelování a leštění, dokud jsem nebyl s povrchem spokojen. Průhledné díly jsem vymaskoval pomocí masek polské firmy Montex a přikročil k barvení.
   Kamuflážní schéma operačně použitých strojů bylo v té době standardní tzv. metropolitní schéma tj. spodní plochy byly zbarveny odstínem Grigio Azzurro Chiaro 1 a vrchní Verde Oliva Scuro 2. Pro odstín GAC1 jsem použil Gunze C324 a pro VOS2 mix Gunze C038 (Olive Drab) + C018 (RLM70 Black Green) v poměru 2:1.
   Před nástřikem těchto barev jsem nastříkal bílé doplňky tj, bílý pruh na trupu a bílý kříž na kormidle a vymaskoval je pomocí Kabuki pásky. Kamuflážní barvy jsem stříkal od ruky bez použití masek pomocí stříkací pistole Iwata HP-CP s odmontovaným difuzorem trysky. Po nastříkání každého odstínu jsem základní barvy vždy zesvětlil nebo ztmavil a připravil si tak základ pro budoucí patinu modelu. Po důkladném proschnutí barev následovala vrstva lesklého Sidoluxu, obtisky, opět vrstva lesklého Sidoluxu jako základ pro patinu a sjednocení obtisků s povrchem. Následovala patina pomocí washů firmy MIG.
   Po této pro mě asi nejpříjemnější fázi stavby jsem přikročil ke kompletaci podvozku. Toto je dle mého názoru druhé nejožehavější místo celé stavby. Je to dáno jednak složitostí jednotlivých celků podvozku, což je dílem italských konstruktérů, tak zejména z návodu nepříliš jasným cílovým umístěním podvozku. Z návodu není jasné, že výsledné celky drží pouze na několika málo bodech v motorové gondole a nejsilnější část celé konstrukce podvozku (díly C16) jsou ve vzduchu na vnitřní straně gondol. Tento složitý popis bude zřejmý z přiložených obrázků, které jsem si s „dovolením“ vypůjčil z jednoho italského časopisu. Toto schéma bych osobně uvítal jako součást stavebního návodu. Jednotlivé díly jsem navrtal a spoje následně zpevnil pomocí kolíčků vytažených z rámečku. Spoje jsem nejprve lepil lepidlem Tamiya Extra Thin a následně zalil vteřinovým lepidlem. Jak jsme si přesně a pečlivě připravili motorové gondoly, se ukáže v následném vlepení podvozků do jejich vnitřku.

Detail polohy hlavního podvozku

   Tím máme stavbu v zásadě hotovu a zbývalo mi pouze přilepit anténní sloupek, ostruhové kolečko, kulomety a bomby, vrtule a Pitotku na předek trupu letadla, kterou jsem si z profilů Evergreen raději vyrobil novou. Ta ve stavebnici mi připadala moc silná a přesazení a technologické nálitky mě od jejího použití odradily.
   Obtisky vytištěné firmou AVI Print mají přesný soutisk, jsou tenké a dobře kryjí a dávají nám možnost dokončit model v jednom ze tří markingů. První dva stroje, červená 9 a 5, patří do stavu 97° Gruppo ze základny Rome-Campini, z července 1943. Třetí stroj sériového čísla MM 75326 z letiště Naples-Capodichino sice nemá trupové číslo, ale je zajímavý znaky na křídlech. Na křídlech nenese transparentní fasces, jako první dva, ale s bílým na vrchní resp. inverzním černým pozadím na spodní polovině křídla.
 

ZÁVĚREM
   Výsledkem je sportovně vypadající model méně známého stroje v mojí vitríně létající v řadách Regia Aeronautica. Model se staví poměrně dobře, až na výjimky uvedené výše, neskýtá výraznějších záludností. Stavebnici Romea mohu doporučit všem fandům italského letectva a nebo těm, kterým se tvary tohoto stroje líbí a mají již nějaké zkušenosti s modely vyrobenými technologií shortrun.
   Na závěr bych rád poděkoval panu A.Riedlovi z MPM Production za poskytnutý vzorek stavebnice, stejně jako Mírovi glockovi Říhovi, za podklady ke stavbě a Honzovi Kotasovi a Jakubu Vilingrovi za podporu při stavbě.