|
Typickým jevem pro
východní frontu v průběhu 2.světové války bylo, že většina vojenské techniky byla překamuflována pro zimní podmínky. To bylo způsobeno dlouhými zimními obdobími, kdy hluboký sníh pokrýval krajinu a činil tak
objekty jinak než bíle zbarvené značně nápadnými.
Jak Rusové tak i Němci používali stejný způsob aplikace dočasného zimního nátěru. Během zimy
1941-42 byla všechna německá vozidla na východní frontě opatřena omývatelným bílým kamuflážním nátěrem, který byl aplikován na všech viditelných plochách. Vodou ředitelná barva byla aplikována přímo na původní nátěr. Na jaře pak byl tento nátěr
smyt a vozidla měla opět svou standardní barvu v odstínu tankově šedé. Zimní nátěr však byl často nanášen ve spěchu a velmi nedbale. Z pohledu modeláře nejzajímavější vlastností tohoto vodou rozpustného ochranného nátěru byla následná eroze a značné opotřebení nátěru vlivem přírodních podmínek.
Obecný postup
Existuje několik možností, jak na modelech realisticky naznačit opotřebení zimní kamufláže. Jedna z nich byla představena Andersem Isakssonem při popisu stavby modelu
M4
Sherman.
Za svou jsem však převzal metodu jinou, která byla poprvé prezentována Albertem Elizondem z Mexika na diskusním fóru serveru Missing
Links. Z toho důvodu by jsem tuto metodu nazval metodou Alberta
Elizonda. Bez informace o tomto způsobu ztvárnění zimní kamufláže v diskusi na serveru Missing Links by mě vůbec nenapadlo se o něco podobného pokoušet. Zkoušel jsem různé jiné metody, ale
bez valného úspěchu.
Mně se nakonec nejvíce osvědčila právě tato metoda opotřebení. Rád bych ještě upozornil, že tato metoda je vhodná i na ztvárnění jiného typu kamufláže než je zimní. Viděl jsem fotografie Albertových vozidel v pouštní kamufláži provedených touto
metodou a vypadaly skvěle!
V současnosti většina postupů při ztvárnění zimního nátěru doporučuje nejprve aplikaci základního kamuflážního nátěru a poté jeho přetření (přestříkání) bílou barvou, čímž by se dosáhlo stejného postupu jako ve skutečnosti. Když však jednoduše nastříkáte jednu barvu na druhou, může vaše snažení skončit nějak takto:
Myslím si, že se mnou budete jistě souhlasit, že i když stříkací pistole umožňuje řadu
skvělých výsledků při aplikaci kamufláží, nevypadá tento tank, jako kdyby by byl vystaven celou zimu povětrnostním vlivům. Jinými slovy, byli bychom raději, kdyby vypadal nějak podobně, jak ukazuje následující fotografie. Jedná se skutečně o tentýž model, na kterém jsem provedl „opotřebení“ zimního nátěru.
Značný rozdíl, není-liž pravda? Nyní vám popíši, jak toho docílit.
Popis Elizondovy metody
Podstatou této metody je rozpuštění, poškození a omytí vrchního nátěru na modelu za použití pracího prášku.
Postup je následující:
Nabarvěte celý model v základní kamufláži syntetickou barvou. Je důležité, aby to byla barva syntetická, protože tato vrstva musí být odolná vůči pracímu prášku. Vhodné pro tento účel jsou barvy
Humbrol.
Nechte základní nátěr důkladně proschnout.
Poté přichází na řadu aplikace zimního nátěru, který se provede akrylovými resp. Vodou ředitelnými barvami. V mém případě jsem použil barvu Tamiya
XF-2 White. Nechte akrylový nátěr uschnout, aby již při manipulaci s modelem nelepil, asi 30 minut.
Opláchněte model vlažnou vodou. V případě, že na modelu nemáte ještě přilepeny nějaké křehké součásti, je možné tento krok provést přímo pod vodovodním kohoutkem.
Nyní přichází na řadu běžná prací prášek. Zde pozor! V současné době je v obchodech řada nových pracích prášků se zvýšeným pracím účinkem tzv. koncentráty prodávané v malých baleních. Podle mého mínění a mých zkušeností je tento typ výrobků velmi agresivní a rychle reaguje ihned po aplikaci na povrch modelu. Já osobně dávám přednost klasickým pracím práškům prodávaných ve velkých krabicích. Značka prášku není až tak důležitá.
Na štětec s tvrdším chlupem naberte malé množství prášku a tupováním jej naneste na povrch modelu. Doporučuji nenanášet prášek na celý model najednou, ale zkoušet jeho aplikaci v různém množství a zaměřit se na plochy, které byly vystaveny intenzivnějšímu opotřebení.
Po aplikaci pracího prášku na model, začne reagovat a rozpouštět akrylátový nátěr. Necháme jej působit od 10 do 30 vteřin, podle toho, jaký stupeň opotřebení chceme dosáhnout.
Procesu odstranění rozpuštěné bílé barvy můžete pomoci jemným stíráním špičkou prstu nebo oškrabáváním barvy nehtem.
Opláchnutím ve vlažné vodě ukončíte proces rozpouštění. Jestliže se barva nerozpustila jak jste požadovali, stačí pouze přidat větší množství pracího prášku a nebo jej nechat působit delší dobu. Při oškrabování si můžete rovněž pomoci starým zubním kartáčkem.
Načasování je nezbytným aspektem této metody. Důležitá je jak doba, po kterou necháváme prášek působit, tak i doba, jakou jsme nechali schnout akrylátový nátěr. Doporučuji si celý proces nejprve dobře vyzkoušet na kousku modelu nebo nějakém starém modelu, než tuto metodu použijete poprvé. Předejdete tak překvapení či zklamání.
Jestliže se vám celý bílý nátěr smyl, stačí pouze celý model přestříkat bílou barvou a celý postup opakovat. Při špatném výsledku je možné z celého modelu smýt akrylátový nátěr pomocí isopropyl alkoholu a rovněž celý proces opakovat od samého začátku.
Doufám, že fotografie mé KV-II a některých zkušebních modelů umístěných níže budou důkazem, že touto metodou lze dosáhnout dobrých a rozmanitých výsledků. Díky Alberto!
|
